|
|
|
|
|
iDNES, 11. dubna 2014 |
Autor: Věra Drápelová |
|
Schubert: Winterreise, Prag, Obecní dům, 10. April 2014
|
|
Jonas Kaufmann ukázal, jak
se krotí tenoru
|
|
Hvězdný tenorista, který namísto operních hitů přednáší souvislý písňový
cyklus? Proč ne. Stalo se ve čtvrtek v Obecním domě.
Jonas Kaufmann
zvládá všechno. Něco mu sice sedí víc, něco míň, ale Verdiho umí stejně jako
Wagnera, operu stejně jako komorní písně. V těch si jako Němec může vybírat
z bohatého repertoáru. Něco z něj natočil i na CD, včetně Schubertovy Zimní
cesty, kterou nyní provádí i na turné.
Tento cyklus – ponecháme-li
stranou nedávný scénický experiment v barrandovském filmovém ateliéru – zná
pražské publikum asi hlavně z emocionálního, zpěvného podání německého
barytonisty Matthiase Goerneho. Kaufmann je jiný, zdrženlivější, snaží se co
nejvíc zdůraznit intimitu kusu vyprávějícího o samotě, depresi a tušení
konce života.
Úvodní píseň Dobrou noc zazpíval tak tiše, že se skoro
ztratil za zvukem klavíru, na nějž Helmut Deutsch hrál s kouzelnou měkkostí
a doslova dýchal s partnerem, jinak též svým bývalým žákem. V dalších
písních se Kaufmann více rozezpíval, ale pořád šetřil dynamikou, pouze občas
hlas rozvinul do efektní síly.
Dal si důkladnou práci s každou frází,
s každým slovem. Jeho gesta podobně jako dynamika byla sporá, zpěv
doprovázel spíše očima a mimikou. Paradoxně byla v tomto přístupu i svého
druhu okázalost – jako by se divákům sdělovalo, tady stojí operní tenor,
který se umí krotit a přeladit na jiný, tišší kanál.
Se stažením
operního hlasu do komorního volumenu jakoby se poněkud stáhly i emoce,
zatímco třeba zrovna u Goerneho, jenž rovněž dělá operu, je obojí více v
přirozené rovnováze, bez onoho přeladění. Stejně jako u některých tenoristů,
kteří Zimní cestu mají na repertoáru, ale zase by těžko zpívali třeba
Wagnerova Siegmunda, jako například i pražskému publiku známí Ian Bostridge
a Mark Padmore.
K poněkud odtažitému dojmu ale přispělo i prostředí
Smetanovy síně, která pro komorní hudbu není vhodná. Takový recitál by se
hodil do menšího sálu, kde by byl kontakt s umělcem bezprostřednější.
|
|
|
|
|
|