|
|
|
|
|
Operaplus, 17.03.2016 |
Robert Rytina |
|
Puccini-Konzert, Prag, Obecní dům, 16. März 2016
|
|
Pinkerton se vrací: Jonas
Kaufmann a jeho Puccini konečně v Praze
|
|
Mnozí si určitě vzpomenou, že Kaufmanův recitál se všeříkajícím názvem
Nessun dorma se měl uskutečnit už koncem října 2015. Náhlé a patrně nikoliv
malicherné onemocnění, kvůli němuž pěvec zrušil všechny své závazky na
několik měsíců (včetně série představení Pucciniho Manon Lescaut v newyorské
MET) však tuto událost odsunulo až na předjaří letošního roku. A náhoda tomu
chtěla, že se právě pražské vystoupení stalo pro populárního tenora tím
vůbec prvním po jeho uzdravení. Pokud tedy tentokrát předstoupil před
publikum beznadějně vyprodané Smetanovy síně protagonista, na němž se
zračila jistá nervozita, bylo to zcela pochopitelné.
Jestliže totiž
posluchači od Jonase Kaufmanna něco očekávali, tak rozhodně ne průměrný
zážitek. Jeho loňské album Pucciniho árií a duetů se sopranistkou Kristine
Opolais, Orchestra dell Accademia Nazionale di Santa Cecilia a dirigentem
Antoniem Pappanem je zkrátka skutečně výjimečné: všestranný tenorista
charakteristicky temného tembru nepochybně pro tento typ repertoáru takřka
ideálně dozrál. Ohlas umělecky i komerčně úspěšné nahrávky korunovala
nominace na cenu Grammy, takže Kaufmannova pověst světové tenorové star
číslo jedna se díky tomuto projektu pouze potvrdila.
Ve štíhlém a
skromě vystupujícím muži v obleku s vestou a kravatou by ovšem ve středu v
Obecním domě hledal operní hvězdu první velikosti jen málokdo. Jonas
Kaufmann se navíc se svými vstupy dělil o program koncertu s orchestrálními
čísly (nejen) z Pucciniho oper, takže na sebe jako první upozornila PKF –
Prague Philharmonia s pečlivě dynamicky odstíněným provedením autorovy
studentské skladby Preludio sinfonico.
Efektní a posluchačsky vděčnou
kompozici se podařilo orchestru pod taktovkou Jochena Riedera provést jako
důstojnou ouverturu první poloviny večera, věnovanou jinak v chronologickém
pořadí ukázkám z prvních tří raných skladatelových jevištních děl.
Tenorista, který se kupodivu neobešel bez pultíku s notami, si po pěvecké
stránce svůj první výstup nikterak neusnadnil. Árie Roberta Ecco la casa…
Torna ai felici di z opery Le Villi je spíše jakýmsi dramatickým monologem s
pěvecky nesmírně náročným střídáním vypjatých pasáží ve forte s místy
ztišenými až do pianissima. Po technické stránce se Kaufmann vyrovnal s
touto výzvou obdivuhodně (jeho schopnost rozvinout tembr a přecházet plynule
z jedné polohy do druhé je v podstatě bezkonkurenční), nicméně jsem se
nemohl zbavit dojmu, že šlo tentokrát jen o precizně odzpívané noty. Ve
světle srovnání s výkonem José Cury, jenž před třinácti lety předvedl na
témže místě stejnou árii pěvecky možná méně disciplinovaně, ale zato jako
mistrovsky prožitou a zahranou miniaturu, bych od Kaufmanna přece jen čekal
trochu více.
To „něco navíc“ však zpěvák nabídl hned po doznění
předehry a populární taneční pasáže La Tragenda (spojení obou skladeb
vyznělo kupodivu přirozeně a atraktivně), kdy tato čísla z Le Villi
vystřídala árie titulního hrdiny z opery Edgar „Orgia, chimera dall occhio
vitreo“. Obrovské napětí, jehož Kaufmann ve skladbě docílil inteligentním
odstiňováním významu zpívaného slova tu falzetem, tu zase plně dynamickým
projevem, pro mě odhalilo v této Pucciniho juvenilii dosud netušené krásy. I
zde následně pozoruhodně dramaturgicky zafungovalo zařazení instrumentálního
čísla – předehra ke třetímu dějství Edgara z předešlé árie melodicky
vychází, ale zajímavě ji pak rozvíjí dalším hudebním motivem.
S
ukázkami z Manon Lescaut poté přišlo jisté oživení v sále. V árii Donna non
vidi mai diváci rychle poznali jeden z Pucciniho dobře známých tenorových
hitů a po expresivně zahraném Intermezzu se dočkali i Des Grieuxovy
závěrečné árie ze třetího dějství Ah! guai a chi la tocca! – No! Pazzo son!
Guardate! V obou samostatných výstupech se Kaufmann zřetelně uvolnil – role
zamilovaného rytíře patří zjevně k jeho oblíbeným. Pěvec působil dokonale
koncentrovaně, hrál si podle libosti s výrazovými odstíny a přesvědčivě
stupňoval emoce (ačkoliv se ve druhé z árií obešel bez hysterických vzlyků,
tolik oblíbených u řady jeho kolegů). Přesto jsem zvědav, jak dlouho mu
ještě bude úloha okouzleného a bezhlavě jednajícího mládence po vokální i
herecké stránce vyhovovat – zatím ho, jak vidno, od ní neodrazuje ani
viditelně prošedivělý vous….
|
|
|
|
|
|